Časopis a web Společnosti pro dějiny věd a techniky, Praha — Journal and Web of Society for History of Sciences and Technology, Prague
kódováno v utf-8   úvodní stránka webu    úvodní stránka webu  Texty a ukázky z DVT » Ditrych

Aktualizováno: 2007-03-23

Texty a ukázky z DVT

Břetislav Ditrych: Sláva balonům! (Než v Čechách vzlétl první aeroplán.)

Praha, nakl. Dokořán, s.r.o., 2005, 207 s. ISBN 80-7363-054-0

Širší verze zprávy z literatury, publikované v DVT 2006, č. 4, s. 288.

„Zvu vás k návštěvě vzduchoplavecké arény, zvu vás ke klidnému letu balonem Ressel a Praha, ale také do doposud neznámého zákulisí všedních dnů života aeronautické společnosti. … Zvu vás na chvíli do vířivého života vzduchoplaveckého“. Těmito slovy zahajuje autor své vyprávění o odvážných průkopnících vzduchoplavby v Evropě a zejména pak v Čechách. Čtenář je uveden do společenské atmosféry 19. století, naplněné nezlomnou vírou v technický pokrok, entusiasmem a vlastenectvím a je seznamován s osudy protagonistů vzduchoplavectví, jimiž byli zpravidla nadšení amatéři, kteří měli svá občanská zaměstnání a nezřídka neváhali financovat své riskantní experimenty ze svých prostředků. Kniha nezklame ani profesionální historiky, neboť její autor důsledně vychází z autentických dobových pramenů.

Dovídáme se zajímavé podrobnosti o prvních krocích vzduchoplavby s teplovzdušným balonem, které učinili bratří Joseph a Étienne Mongolfierové, o prvním vodíkovém balonu, který sestrojil Jacques Charles, a o osudech mnohých dalších úspěšných i méně úspěšných průkopnících vzduchoplavby. Pražany seznámil se svou teplovzdušnou montgolfiérou – Krameriusovy c. k. pražské poštovské noviny ji nazvaly „podivným přehrozným větrným balounem“ – Jean-Pierre Blanchard již v r. 1790, jehož prvním českým vzduchoplaveckým pasažérem se stal hrabě Jáchym ze Šternberka.

Pražská Jubilejní výstava konaná v r. 1891 byla nejen přehlídkou vyspělosti českých podnikatelů v čele s Františkem Křižíkem, ale i počátkem nejslavnějšího období české vzduchoplavby. Nad Výstavištěm se vznášel balon plněný svítiplynem, nesoucí nápis Giesshübler a Kysibelka (jako reklama továrníka Mattoniho), který se tehdy stal nejen jedním ze symbolů technického pokroku, ale též přitažlivou propagací vzduchoplavectví. Avšak tento balon již při své první volné plavbě havaroval a reputaci museli zachránit narychlo dorazivší francouzští vzduchoplavci Louis Godard a Édouard Surcouf, kteří předváděli svůj balon Victor Hugo, jimž v Praze podnikli asi 40 letů. Kromě vzduchoplavců se utvářela skupina dalších nadšenců, říkali si „suchozemci“, kteří s povozy sledovali každou dráhu balonu a při jeho přistání zajišťovali posádce servis (včetně případného slavnostního přípitku). Po skončení vydařené výstavy a úspěšných letů francouzských vzduchoplavců se začalo uvažovat o opatření českého balonu, o českém vzduchoplavectví a o českých vzduchoplavebních kapitánech. Byla založena Česká aeronautická společnost v čele s významným profesorem fyziky na pražské České technice Karlem Václavem Zengerem, který byl zakladatelem (bohužel kontroverzní) tzv. sluneční meteorologie. Létání balonem už nebylo pouhou atrakcí, ale proutěný koš byl vybavován mapami, aneroidy, teploměry, barografy, busolami a dalšími přístroji, jimiž posádka podle instrukcí prof. Zengera proměřovala fyzikální veličiny atmosféry. Na jevišti české vzduchoplavby sehrály na přelomu 19. a 20. století svou roli četné osobnosti, jejich role byly však pouze epizodické a jejich jména jsou dnes již pozapomenuta. Připomeňme alespoň dvě z nich: Ferdinand Wandas, obchodník se zeleninou a jižním ovocem a František Hůlka, majitel vinopalny. Oba kapitáni vzduchoplavby podnikali s balonem Ressel řadu úspěšných letů, především v okolí Prahy. Významnou příležitostí k dobrodružným letům se za poplatek 50 zlatých stala pro Pražany Národopisná výstava v r. 1895. Avšak balon už nebudil takovou pozornost jako dříve a tak se jednoho jeho letu zúčastnil i populární člen činohry Národního divadla Jindřich Mošna, jehož účast měla posílit ochabující zájem veřejnosti. Vybrané poplatky však jen stěží pokrývaly výlohy a Česká astronautická společnost se tak dostávala do ekonomických potíží. Když mezi jejími členy propukly ještě osobní spory, ukončila v r. 1897 svou činnost. Kapitán František Hůlka se však nevzdával a když jeho balon Ressel dosloužil, opatřil si z vlastních prostředků nový balon Praha, o který však již nebyl valný zájem. Smrtí Františka Hůlky v r. 1909 skončily dějiny naší vzduchoplavby a balonový sport na řadu let zanikl. Technický vývoj se totiž posouval jiným směrem: ze světa přicházely zprávy o řiditelné vzducholodi hraběte Ferdinanda Zeppelina, o úspěšných letech aeroplánu Orvilla Wrighta a mnohé jiné novinky. Snahy a touhy českých „balonářů-amatérů“ tak zůstaly nenaplněny, nastává doba strojů těžších vzduchu, doba aeroplánů a odvážných aeronautiků. Přesto František Hůlka znamenal pro českou vzduchoplavbu tolik, jako později v aviatice Jan Kašpar.

Kniha je napsána kultivovaným jazykem a její četba osloví zejména mladé čtenáře. Může iniciovat jejich objevitelské aktivity, neboť ukazuje, že pro mnohé průkopníky se realizování nových technických poznatků stalo fascinujícím dobrodružstvím. Pro všechny čtenáře bude četba knihy Břetislava Ditrycha příjemnou exkursí do života pražské společnosti 19. století a lze ji vřele doporučit nejen zájemcům o historii českého vzduchoplavectví.

Daniel Mayer


© M. Barvík 2007